Pitím korkovaného vína k záchraně životního prostředí.

Světová produkce korkové kůry se pohybuje okolo 340 000 tun ročně, z toho více jak 50 % připadá na Portugalsku.

Kraj korkových dubů se rozprostírá mezi hlavním městem Portugalska Lisabonem a turisticky známým pruhem pobřeží Algarve.

V provincii Alentejo můžete spatřit tisíce korkových dubů pokrývající úbočí okolních svahů. Korkový strom je vysoký, má lesklé, zelené listy, hrbolatá kůra se na mnoha místech odlupuje.

Čas v této části světa plyne ovšem trochu jinak. Pomaleji. Korek je sklízen z kůry stromu Quercus suber, častěji označovaný jako dub korkový, který dosahuje stáří až 250 let.

Než vydá nově zasazený korkový dub svou první úrodu korku, trvá to plné čtvrtstoletí. Korkový dub má ovšem fantastickou schopnost regenerovat svou kůru. Umožňuje tak její loupání bez toho, aby se strom poškodil. První loupání se může provádět po 25 letech, poté, co kmen dosáhne minimálně 70 cm ve svém obvodu. Mnohdy tedy uplyne dalších dvacet let, než je korková kůra natolik kvalitní, aby se z ní dala vyrobit "obyčejná" zátka do lahve na víno.

Korek sám má velmi mnoho využití nejen díky své váze ale i své univerzálnosti. Používá se k výrobě podlah, izolačních materiálů, bot, košů, rybářských splávků apod.

A přestože se u levnějších druhů vín používají plastikové nebo šroubovací uzávěry, korek se i nadále využívá jako uzávěr u kvalitních vín. Ve výrobnách vína po celém světě se používá až 25 biliónů korkových uzávěrů ročně. Spotřeba korkových uzávěrů pro šampaňské činí 30 milionů uzávěrů denně, 500 miliónů ročně.

Samotné korkové duby vytvářejí překvapivě bohaté životní prostředí, v němž se skrývají i nejvzácnější kočkovité šelmy světa - rysové pardáloví. A také chrání sluncem rozpálenou krajinu před tím, aby se proměnila v poušť.

Milovníci vína pak svým "koníčkem" chrání korkové lesy jako takové. Proč? Vytahováním zátek z lahví vytvářejí poptávku po novém korku a dávají tak farmářům o důvod víc starat se o své staleté korkové lesy.